Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Tuto knížku jsem dostala od kamarádky, za což jí tímto článkem ještě jednou děkuji.
Alan Karlsson má narozeniny. Je mu 100 let. V domově důchodců, kde bydlí, se pro něj chystá velká oslava. A objevit se na ní nehodlá pouze sám oslavenec.
Stoletý stařík je úžasně vtipná knížka, kterou bych mohla číst pořád dokola. Sice nechápu, jak pro někoho může být nejvtipnější knížka, jakou kdy četl (to se píše vzadu na přebalu), ale pokud se vám líbí takový ten politický humor, určitě se pobavíte. Samozřejmě si musíte dobře pamatovat události 20. století, aby vám ty vtipy došly. A také je úžasný a vtipný styl, jakým je knížka napsaná.
Vždy, když si ji přečtu znovu, mám hroznou chuť někam vyrazit, cestovat, poznávat svět. Alan Karlsson totiž už od mládí cestuje ze Švédska do Španělska, pak do Ameriky, do Asie a prostě po celém světě. Všude také zažívá ta neuvěřitelná dobrodružství; zaplete se do občanské války, pomáhá vyrobit atomovou bombu, vyhoří kvůli němu Vladivostok...A mnoho dalšího.
Stoletý stařík je první knížka od Jonase Jonassona, druhá je Analfabetka, která uměla počítat. Analfabetku jsem nepřečetla celou, ale i z té části, kterou jsem četla, jsem poznala, že Stoletý stařík se mi líbí víc. Další knížka je Zabiják Anders a jeho přátelé. Přiznám se, že tuto knížku si neplánuji přečíst, za prvé už mám ve wishlistu tolik knížek, že to všechno ani nestačím kupovat, natož číst, za druhé mě název, popis, ani obal knížky vůbec nezaujal.
Ale Stoletý stařík je knížka, která určitě stojí za přečtení.

P.S.

Když jsem si tuto knížku přála k narozeninám, myslela jsem si, že to bude něco jako Kafe a cigárko od Marie Doležalové. Až když jsem byla v polovině knížky, došlo mi, že se nedočkám zajímavých historek z hereckého světa, jaké se objevovaly právě v knize Kafe a cigárko. Trochu mě to zklamalo, hlavně když jsem nedávno zjistila, že další blog Marie Doležalové se také netýká herectví.

Aňa Geislerová píše o lásce, dětech, vaření, tátovi, . . . a meruňkové marmeládě.
Řekla bych, že P.S. je určeno spíš už pro trochu starší lidi, třeba já toto ještě nedokážu pořádně pochopit, věci, o kterých píše, mi nejsou blízké, zřejmě na to nejsem dost ,,dospělá". Docela mě to navádí k přečtení knížky Dospělost je mýtus, kterou mám v plánu si přečíst už hodně dlouho (stejně jako asi triliardu dalších knížek).

Když jsem totiž své dojmy z knížky porovnávala s dalšími lidmi, těm starším se víc líbilo P.S., těm mladším, stejně jako mně, se více líbilo Kafe a cigárko.
Jinak je to moc hezká knížka, strašně se mi líbí obal a ilustrace. Jediný důvod, proč se jí občas rozhodnu nepřečíst znovu, je ten, že při čtení pokaždé dostanu hrozný hlad, a to kvůli již dříve zmíněné lásce k vaření.
Určitě stojí za to si P.S. přečíst, i pokud patříte k těm mladším čtenářům, už jen kvůli tomu jídlu.