Deníček gymnazisty II

Myslela jsem si, že po odchodu ze základky se spousta věcí změní. Například inteligence nahlas pronášených výroků v hodině. Nestalo se tak. Ale díky tomu můžu ve škole i nadále padat smíchy na zem.
Čeština
Profesorka rozdává testy. Říká nám správné výsledky. ,,A na konec vám musím povědět některé perly, jež jsem ve vašich testech našla. 

• Asyndeton - zhrubění výrazu nebo události - například ,Dědeček chcípnul.' 
• Zjemnění výrazu nebo události - ,eutanázie.'

Biologie

• Profesor rozdává písemky. Ptá se nás, koho máme na češtinu. Odpovídáme, nevíme, kam tím míří. Říká nám: ,,Tak to je mi jí líto, ve vašich testech jsem narazil i na věci, jako je slovo ,bacil' s tvrdým y.

Halloween

Konec dne, profesorka češtiny předvádí, jak vypadá interview. Ptá se spolužáka:

• Profesorka: ,,A jaký kostým se vám nejvíce líbil?" Spolužák: ,,Asi hroznové víno." Profesorka: ,,Proč zrovna hroznové víno?" Spolužák: (samozřejmě si dělá srandu) ,,Nevím, tak nějak mi bylo sympatické." Profesorka: ,,Chcete tím říct, že se váš mozek podobá hroznovému vínu?"

Zeměpis

Ano, ze zeměpisu toho mám opravdu hodně, je to takový můj, ehm, očividně velice oblíbený předmět.

• Máme změnu v rozvrhu, já a spolužák o tom nevíme, takže ani jeden nemáme atlas, který bychom měli mít každou hodinu. Jiný spolužák nám půjčí Dětský ilustrovaný atlas, abychom měli alespoň něco. Profesorka si toho všimne, přijde k naší lavici, tak podezíravě se na nás podívá, a prohlásí: ,,Tak a už vím, kdo bude dnes zkoušený."
• Když já dostanu ze zkoušení za 1, na řadě je spolužák. Profesorka chce vědět, co za datum je 21.9., spolužák chvíli přemýšlí, a pak se zkusmo zeptá: ,,Zimní slunovrat?" Profesorka ho probodne pohledem a ptá se ho, jestli si myslí, že je v září zima. Spolužák se na chvíli zamyslí, a odpovídá: ,,No, jak se to vezme..." ,,My sice chápeme, že tohle září byla docela velká zima, ale nepleť si to s ročním obdobím."

Dějepis

Máme nejlepšího profesora na dějepis a ZSV, jaký kdy byl. Kdo ho zná, určitě chápe. Dnes jsme psali test. Dostaneme papíry, otočíme, čteme si první otázky, a začínáme se postupně všichni smát. Důvod?

• Otázka č.1 - Jaký materiál se používal v době bronzové?
• Otázka č.2 - Z čeho se skládá tato sloučenina mědi a cínu? Odpověď - _ _ _ + _ _ _
• Otázka č.3 - Podle jakého místa je pojmenována únětická kultura? Odpověď - _ _ _ _ _ _ _ u Prahy
• Otázka č.4 - Jaká byla typická nádoba pro slovanskou kulturu?
• Otázka č.5 - Nakresli koflík (který byl typickou nádobou pro slovanskou kulturu)

Ne, nedělám si srandu

Jiný test z dějepisu:

• Máme nakreslit (ne napsat!), jaké zvíře bylo ochočeno v eneolitu. Deset minut se hrozně vykresluju s vlkem, aby bylo doopravdy poznat, že je to vlk. Skončíme, odevzdáme test, a spolužačka vedle mě si začne stěžovat, že se jí ta hříva vůbec nepovedla. V duchu si říkám: ,,Jaká hříva proboha??" Nakonec vyjde najevo, že zvíře ochočené v eneolitu byl kůň. Vlk byl ochočen v neolitu, nebo kdy to sakra bylo. Radši nevědět.

ZSV

Hodiny Základů společenských věd bývají velice zábavné, podobně jako hodiny dějepisu. U nás ve škole o to víc, že se profesoři na humanitní a na přírodní vědy neustále navzájem popichují.

• Probíráme psychologii, mluvíme o Freudovi, o jeho objevu nevědomí. Profesor vede výklad: ,,Mezi projevy nevědomí patří sny, denní snění a přeřeky. Přeřeky jsou například když vám váš pan profesor třídní (učí biologii a chemii) bude povídat například o buňkách, a místo slova ,organismus' řekne ,orgasmus.' To pak budete vědět, že má problémy v posteli."

Biologie - laborky

• Zkoumáme preparát parenchymu listu, já a spolužačka si povídáme s třídním. Třídní mi říká, že moje známky z biologie se postupně zlepšují. Povídám mu, že mi to stejně nikdy moc nepůjde, jako většině lidí z naší třídy, vždyť ,proto jsme se přece hlásili na humanitní gymnázium, ne?' Třídní mi odpovídá, že on v prváku na střední taky nemohl nic z přírodních věd ani vidět. Teď učí biologii a chemii. A prý že ze mě taky může něco udělat, třeba bioložku. V tuhle chvíli dostávám takový záchvat smíchu, že za chvíli nemůžu ani popadnout dech. No jasný, bioložka. 

A na závěr mám takovou perličku od kamarádky, která chodí na jiné gymnázium.

Informační technologie

• Profesor dává písemku, před začátkem říká studentům: ,,A prosím vás, nepište mi tam slovo ,systém' s měkkým i, občas to v testech vídávám.

Kazím vám iluze o gymnáziích? V to doufám.

Kafe - pokus č.2

Přestože už jsem jeden článek o kávě psala, možná jste postřehli, že jsem tam vlastně o kávě skoro vůbec nepsala, takže, jak napovídá název článku, tohle je můj druhý pokus.
Nedovedu si svůj život bez kafe představit, hlavně ráno, když vypadám jako zombie, který právě vylezl z hrobu. Znáte Kávový klub? Je to jedna z mých oblíbených kaváren, navíc kousek od mojí školy; chodím tam moc ráda. Jedním z důvodů jsou i úžasné kelímky, ve kterých si kávu můžete odnést. No, ty samotné kelímky nejsou tak úžasné, spíš ty nápisy na nich. Můj nejoblíbenější je: ,Nemám problém s kofeinem, mám problém bez kofeinu.' Není to dokonalé? Dnes jsem s mámou (nedobrovolně) brzy ráno (asi v půl desáté) jela na Náplavku na farmářské trhy. Sluníčko svítilo, racci skřehotali, a já měla chuť zalézt zpátky do postele. Pak přišla záchrana. Kávový klub tam měl stánek! Takže samozřejmě hned letím dopřát si zaslouženou dávku kofeinu, a celý den se okamžitě zdá lepší. Vždyť svítí sluníčko, díky tomu je docela teplo, jsem u vody, která má díky slunečním paprskům nádhernou barvu, mám před sebou krásný výhled na Pražský hrad... Nádherný den. Připomíná mi to citát z knihy Všechny malé zázraky: ,,Nádherné je nádherné slovo, které by se mělo používat častěji." Naprosto souhlasím. Samozřejmě když mám takovou povznesenou náladu, je to dobré i pro moje okolí, vzhledem k tomu, že když mám jeden ze svých protivných dnů, snažím se, aby se i všichni ostatní cítili mizerně. Ale dneska je krásný den. Jeden z těch dnů, kdy mám opravdu radost ze života.
Páni, to kafe asi bylo hodně silné. Mám až neobvykle dobrou náladu a navíc mám tolik energie, že bych si šla klidně i zaběhat. A to běhání upřímně nenávidím. Co na to říct; kafe. Ano, láska mého života. I když, možná to nebude jenom tím. Skvělá byla dnešní hláška mojí mámy, ve chvíli, kdy jsem jí s nadšením vyprávěla, jak ,ten pán co nám prodával kytky byl hrozně milej'. ,,Fakt zbožňuju tyhle zamilovaný sluníčkáře, pro který je všechno krásný a úžasný." Jo, díky mami, bylo to fakt milý.
Nebo je taky super, když obejmete svojí mámu a dáte jí pusu na tvář, ona se na vás tak jako podezíravě podívá a zeptá se: ,,Kdo jsi a co jsi udělala s mojí dcerou?" Jo, takhle nějak to vypadá když mám jeden ze svých dobrých dnů.
Ale jinak, miluju tyhle krásný dny, tohle bylo úžasně strávený dopoledne, odpoledne ještě plánuju jít na procházku na Vyšehrad, protože nutně potřebuju využít toho, že je zase sluníčko. Jsem letní člověk, takže bych od října nejradši ulehla do zimního spánku a vstala až v březnu, kdy zase začíná být hezky. Dny jako je ten dnešní jsou ta světlá výjimka, kdy jsem ráda, že nejsem například medvěd a jsem v těchto měsících vzhůru.
A asi bych tuhle radost nepociťovala, kdyby nebylo kafe.
Samozřejmě že jsem svojí skvělou náladu musela sdílet se světem, proto jsem na instagram dala fotku s mojí kávou a výhledem na Pražský hrad. Jestli mě nesledujete na instagramu, přidávám tu fotku ještě sem. Mějte nádherný den!

To už jsou zase Vánoce?

Zdá se mi to, nebo Vánoce začínají rok od roku dřív? No dobře, nemyslím Vánoce jako takové, spíš vánoční marketing. Znáte tu situaci, jak nic netušíce jdete na začátku listopadu do obchoďáku nakoupit třeba máslo (protože je zrovna ve slevě, honem!), a najednou skoro narazíte do vánočního stromku? Já už teď ano (do toho stromku jsem doopravdy nenarazila, ale bylo to těsné).
Vánoce se pro mě v posledních letech staly dalším z hrozně komerčních svátků (jako například Valentýn), při kterých jde jenom o to, nacpat majitelům obchodů kapsy penězi. Možná se to neděje jenom posledních pár let, ale jako dítě to prostě nevnímáte. Jako dítě nevnímáte všechnu tu nehoráznou propagaci všeho možného, jenom se díváte na všechny ty reklamy a nadšeně křičíte: ,,Jé hele, to musím mít!"
Ehm, ne, nedělám to i teď...
Každým rokem mám z Vánoc menší a menší radost. Je možné, že se to stává všem, jedním z důvodů může být i ta nespravedlnost, že čím jste starší, tím méně dárků dostáváte. Ale určitě za tím stojí i skutečnost, že jste na ten jeden den (resp. večer) upozorňováni už od začátku listopadu. Ze strany jednoho nejmenovaného obchodu už dokonce od poloviny října (když byste čekali spíš výzdobu na Halloween). A všude vám víceméně podstrkují, že čím dražší dárky pořídíte, tím větší z nich budou mít obdarovaní radost. Nezapomněli jsme na původní smysl Vánoc? Dobře, myslím že na narození Ježíška už všichni kromě dětí kašlou (vlastně i děti, pro ty jsou Vánoce taky jenom o dárcích), ale mám na mysli ten smysl Vánoc, že se všichni z rodiny sejdou na jednom místě, připomenou si, že se mají rádi, a dělají jeden druhému radost, alespoň ten jeden den v roce. To jak Vánoce vypadají dnes, zběsilé shánění dárků, utrácení hromady peněz, vymyvání mozků neustálým přehráváním koled, návaly lidí v obchoďácích, všichni naštvaní, protože jsou všude takové fronty, protože je kdeco vyprodané... Máte po tom všem chuť někomu přát ,Veselé Vánoce?' Já teda ne. Občas mám spíš chuť konvertovat k judaismu, abych se toho všeho nemusela účastnit.
Chtěla bych zažít ty opravdové, původní Vánoce, jako se slavily třeba před 50 lety. Lidé toho sice tenkrát neměli moc, ale o to více si vážili toho, co měli. Rodinu. Přátele. Lásku. Dalo by se říct, že na tom tehdy byli lépe, než my dnes. Sháníme spousty drahých dárků pro lidi, které třeba ani nemáme rádi, snažíme se zavděčit, nebo si nějak pomoct při postupu v kariéře. Dáváme dárky příbuzným, které celý rok nevidíme, aby se neurazili že jsme třeba zapomněli. Strávíme několik týdnů (ne-li měsíců) přemýšlením, co komu koupit. Jenom kvůli tomu, že nás obchodní řetězce každý rok už dva měsíce předem zasypávají umělým sněhem a cpou nám do hlavy ohrané vánoční koledy.
Já mám na tento rok samozřejmě vymyšlenou strategii (ne tu, že budu už od října šetřit na dárky jako každý rok, nikdy se mi to nepovede). Budu se vyhýbat všem obchodům a veškeré dárky nakoupím přes internet. A jako zarytá knihomolka zastávám názor, že nic nemůže udělat takovou radost, jako dobrá knížka. Proto plánuju všem nějakou koupit. Stačí se jenom trefit do žánru obdarovávaného a je to v suchu. A když už se netrefíte, nikdo vám do očí neřekne, že se mu ten dárek nelíbí, takže to jinak moc řešit nebudu. Když o tom tak přemýšlím, nejjednodušší to máte jako dítě. Pravděpodobně jako jediným dáváte dárky svým rodičům (popř. sourozencům), a ty nemůžete zklamat dárkem, který jim dáte. Jste přeci malé dítě a oni vás milují, budou mít radost ze všeho, co jim dáte. Achjo, chci být zase dítě.
No nic, užijte si lítání po obchodech, a ,,Veselé Vánoce."

Kafe

Protože o tom, jak potřebuju kafe, píšu v každém druhém článku. Protože kafe je láska mého života.
Zaslouží si vlastní článek.
Zrovna teď máme ve škole projektový týden. Jsem v projektu s názvem Praha - ráj železničních cestovatelů. Čekali byste, že budeme jezdit vlakem po Praze. Omyl. Nejdelší cesta vlakem, jakou jsme absolvovali, trvala 10 minut. Jinak jsme se v podstatě procházeli po lese. Bylo to super hlavně včera, když bylo asi 5 stupňů nad nulou, pršelo, a my jsme jeli na výlet do Prokopského údolí. Chození v těchto podmínkách, když navíc každé dvě minuty uklouznete po blátě, rozhodně doporučuji. Ale být v téhle projektové skupině má i výhody. Když profesor řekne, že budeme mít rozchod v 1, máme rozchod v 10 a můžeme jít domů. Když řekne, že budeme mít rozchod v půl třetí, máme rozchod ve 12 a můžeme jít domů. A když vám řekne, že máte přijít do školy v 10 a vy přijdete ve čtvrt na dvanáct, nikomu to nevadí.
Teď (v 11:39) jsem už celých 26 minut ve škole. Jo, vstávání ve čtvrtek v 10 hodin dopoledne by mělo být povinné.
Na druhou stranu, když nedokáu přijít včas do školy ani na jedenáctou, už je něco vážně špatně. O tom se ještě někdy musím rozepsat.
Aspoň, že tady v podstatě nic neděláme - to se asi dá uhodnout podle toho, že píšu tenhle článek. Dnes jsme měli na programu dělání prezentace o tom, jak a kam jsme cestovali. Když jsem přišla do školy, ta prezentace už byla hotová. Určité výhody to chození pozdě má.
A protože když jsem vcházela do školy, bylo mi jasné, že nemusím vůbec pospíchat, protože tenhle projektový týden je nutné jedině stihnout vlak, tak jsem si šla ještě koupit kafe. Nemůžu nemilovat školu, která má automat na kávu. A protože jsem mrcha, přidávám na instastories fotku s tím, jak píšu na blog, s kafem v ruce. Ukřižujte mě za to.
Taky už bych mohla tenhle článek konečně dopsat, místo kontrolování instagramu (nic se tam neděje, asi se všichni učí) nebo messengeru (nikdo se o mě nezajímá). A potřebuju další dávku kofeinu, jinak až do večera nepřežiju. Tady ve škole končíme asi ve 2 (no, uvidíme, jestli to bude jako v předchozí dny, za chvíli půjdeme domů). Odpoledne jdu na trénink. Pro ty, co mě znají - opravdu jdu na trénink. Možná tam nedorazím úplně včas, ale rozhodně se tam ukážu (abych mohla aspoň předstírat, že trénuju).
Už to ukončím, skončili jsme a jdeme domů. Je 12:18. Strávila jsem tady 65 minut. A teď jdu ještě domů spát. Dobrou noc a užijte si to ve škole.