Kafe - pokus č.2

Přestože už jsem jeden článek o kávě psala, možná jste postřehli, že jsem tam vlastně o kávě skoro vůbec nepsala, takže, jak napovídá název článku, tohle je můj druhý pokus.
Nedovedu si svůj život bez kafe představit, hlavně ráno, když vypadám jako zombie, který právě vylezl z hrobu. Znáte Kávový klub? Je to jedna z mých oblíbených kaváren, navíc kousek od mojí školy; chodím tam moc ráda. Jedním z důvodů jsou i úžasné kelímky, ve kterých si kávu můžete odnést. No, ty samotné kelímky nejsou tak úžasné, spíš ty nápisy na nich. Můj nejoblíbenější je: ,Nemám problém s kofeinem, mám problém bez kofeinu.' Není to dokonalé? Dnes jsem s mámou (nedobrovolně) brzy ráno (asi v půl desáté) jela na Náplavku na farmářské trhy. Sluníčko svítilo, racci skřehotali, a já měla chuť zalézt zpátky do postele. Pak přišla záchrana. Kávový klub tam měl stánek! Takže samozřejmě hned letím dopřát si zaslouženou dávku kofeinu, a celý den se okamžitě zdá lepší. Vždyť svítí sluníčko, díky tomu je docela teplo, jsem u vody, která má díky slunečním paprskům nádhernou barvu, mám před sebou krásný výhled na Pražský hrad... Nádherný den. Připomíná mi to citát z knihy Všechny malé zázraky: ,,Nádherné je nádherné slovo, které by se mělo používat častěji." Naprosto souhlasím. Samozřejmě když mám takovou povznesenou náladu, je to dobré i pro moje okolí, vzhledem k tomu, že když mám jeden ze svých protivných dnů, snažím se, aby se i všichni ostatní cítili mizerně. Ale dneska je krásný den. Jeden z těch dnů, kdy mám opravdu radost ze života.
Páni, to kafe asi bylo hodně silné. Mám až neobvykle dobrou náladu a navíc mám tolik energie, že bych si šla klidně i zaběhat. A to běhání upřímně nenávidím. Co na to říct; kafe. Ano, láska mého života. I když, možná to nebude jenom tím. Skvělá byla dnešní hláška mojí mámy, ve chvíli, kdy jsem jí s nadšením vyprávěla, jak ,ten pán co nám prodával kytky byl hrozně milej'. ,,Fakt zbožňuju tyhle zamilovaný sluníčkáře, pro který je všechno krásný a úžasný." Jo, díky mami, bylo to fakt milý.
Nebo je taky super, když obejmete svojí mámu a dáte jí pusu na tvář, ona se na vás tak jako podezíravě podívá a zeptá se: ,,Kdo jsi a co jsi udělala s mojí dcerou?" Jo, takhle nějak to vypadá když mám jeden ze svých dobrých dnů.
Ale jinak, miluju tyhle krásný dny, tohle bylo úžasně strávený dopoledne, odpoledne ještě plánuju jít na procházku na Vyšehrad, protože nutně potřebuju využít toho, že je zase sluníčko. Jsem letní člověk, takže bych od října nejradši ulehla do zimního spánku a vstala až v březnu, kdy zase začíná být hezky. Dny jako je ten dnešní jsou ta světlá výjimka, kdy jsem ráda, že nejsem například medvěd a jsem v těchto měsících vzhůru.
A asi bych tuhle radost nepociťovala, kdyby nebylo kafe.
Samozřejmě že jsem svojí skvělou náladu musela sdílet se světem, proto jsem na instagram dala fotku s mojí kávou a výhledem na Pražský hrad. Jestli mě nesledujete na instagramu, přidávám tu fotku ještě sem. Mějte nádherný den!