Zdá se mi to, nebo Vánoce začínají rok od roku dřív? No dobře, nemyslím Vánoce jako takové, spíš vánoční marketing. Znáte tu situaci, jak nic netušíce jdete na začátku listopadu do obchoďáku nakoupit třeba máslo (protože je zrovna ve slevě, honem!), a najednou skoro narazíte do vánočního stromku? Já už teď ano (do toho stromku jsem doopravdy nenarazila, ale bylo to těsné).
Vánoce se pro mě v posledních letech staly dalším z hrozně komerčních svátků (jako například Valentýn), při kterých jde jenom o to, nacpat majitelům obchodů kapsy penězi. Možná se to neděje jenom posledních pár let, ale jako dítě to prostě nevnímáte. Jako dítě nevnímáte všechnu tu nehoráznou propagaci všeho možného, jenom se díváte na všechny ty reklamy a nadšeně křičíte: ,,Jé hele, to musím mít!"
Ehm, ne, nedělám to i teď...
Každým rokem mám z Vánoc menší a menší radost. Je možné, že se to stává všem, jedním z důvodů může být i ta nespravedlnost, že čím jste starší, tím méně dárků dostáváte. Ale určitě za tím stojí i skutečnost, že jste na ten jeden den (resp. večer) upozorňováni už od začátku listopadu. Ze strany jednoho nejmenovaného obchodu už dokonce od poloviny října (když byste čekali spíš výzdobu na Halloween). A všude vám víceméně podstrkují, že čím dražší dárky pořídíte, tím větší z nich budou mít obdarovaní radost. Nezapomněli jsme na původní smysl Vánoc? Dobře, myslím že na narození Ježíška už všichni kromě dětí kašlou (vlastně i děti, pro ty jsou Vánoce taky jenom o dárcích), ale mám na mysli ten smysl Vánoc, že se všichni z rodiny sejdou na jednom místě, připomenou si, že se mají rádi, a dělají jeden druhému radost, alespoň ten jeden den v roce. To jak Vánoce vypadají dnes, zběsilé shánění dárků, utrácení hromady peněz, vymyvání mozků neustálým přehráváním koled, návaly lidí v obchoďácích, všichni naštvaní, protože jsou všude takové fronty, protože je kdeco vyprodané... Máte po tom všem chuť někomu přát ,Veselé Vánoce?' Já teda ne. Občas mám spíš chuť konvertovat k judaismu, abych se toho všeho nemusela účastnit.
Chtěla bych zažít ty opravdové, původní Vánoce, jako se slavily třeba před 50 lety. Lidé toho sice tenkrát neměli moc, ale o to více si vážili toho, co měli. Rodinu. Přátele. Lásku. Dalo by se říct, že na tom tehdy byli lépe, než my dnes. Sháníme spousty drahých dárků pro lidi, které třeba ani nemáme rádi, snažíme se zavděčit, nebo si nějak pomoct při postupu v kariéře. Dáváme dárky příbuzným, které celý rok nevidíme, aby se neurazili že jsme třeba zapomněli. Strávíme několik týdnů (ne-li měsíců) přemýšlením, co komu koupit. Jenom kvůli tomu, že nás obchodní řetězce každý rok už dva měsíce předem zasypávají umělým sněhem a cpou nám do hlavy ohrané vánoční koledy.
Já mám na tento rok samozřejmě vymyšlenou strategii (ne tu, že budu už od října šetřit na dárky jako každý rok, nikdy se mi to nepovede). Budu se vyhýbat všem obchodům a veškeré dárky nakoupím přes internet. A jako zarytá knihomolka zastávám názor, že nic nemůže udělat takovou radost, jako dobrá knížka. Proto plánuju všem nějakou koupit. Stačí se jenom trefit do žánru obdarovávaného a je to v suchu. A když už se netrefíte, nikdo vám do očí neřekne, že se mu ten dárek nelíbí, takže to jinak moc řešit nebudu. Když o tom tak přemýšlím, nejjednodušší to máte jako dítě. Pravděpodobně jako jediným dáváte dárky svým rodičům (popř. sourozencům), a ty nemůžete zklamat dárkem, který jim dáte. Jste přeci malé dítě a oni vás milují, budou mít radost ze všeho, co jim dáte. Achjo, chci být zase dítě.
No nic, užijte si lítání po obchodech, a ,,Veselé Vánoce."
Žádné komentáře:
Okomentovat