P.S.

Když jsem si tuto knížku přála k narozeninám, myslela jsem si, že to bude něco jako Kafe a cigárko od Marie Doležalové. Až když jsem byla v polovině knížky, došlo mi, že se nedočkám zajímavých historek z hereckého světa, jaké se objevovaly právě v knize Kafe a cigárko. Trochu mě to zklamalo, hlavně když jsem nedávno zjistila, že další blog Marie Doležalové se také netýká herectví.

Aňa Geislerová píše o lásce, dětech, vaření, tátovi, . . . a meruňkové marmeládě.
Řekla bych, že P.S. je určeno spíš už pro trochu starší lidi, třeba já toto ještě nedokážu pořádně pochopit, věci, o kterých píše, mi nejsou blízké, zřejmě na to nejsem dost ,,dospělá". Docela mě to navádí k přečtení knížky Dospělost je mýtus, kterou mám v plánu si přečíst už hodně dlouho (stejně jako asi triliardu dalších knížek).

Když jsem totiž své dojmy z knížky porovnávala s dalšími lidmi, těm starším se víc líbilo P.S., těm mladším, stejně jako mně, se více líbilo Kafe a cigárko.
Jinak je to moc hezká knížka, strašně se mi líbí obal a ilustrace. Jediný důvod, proč se jí občas rozhodnu nepřečíst znovu, je ten, že při čtení pokaždé dostanu hrozný hlad, a to kvůli již dříve zmíněné lásce k vaření.
Určitě stojí za to si P.S. přečíst, i pokud patříte k těm mladším čtenářům, už jen kvůli tomu jídlu.