Všechno, úplně všechno

Jako spoustu YA bestsellerů, Všechno, úplně všechno (odteď radši budu používat původní název Everything, everything) jsem si chtěla přečíst už dlouho, hlavně kvůli doporučení mojí bloggerské kamarádky Anny a příslibu, že spolu rozhodně musíme jít do kina na filmovou verzi. Protože jsem však osoba 95% všeho času bez peněz, říkala jsem si, že jako většina výše zmíněných YA knížek zůstane tato navěky pohřbena v hlubinách mého wishlistu. Ale naštěstí pro mě jsem nedávno měla narozeniny. Očekávala jsem nějaké knížky, protože všichni, kdo mě znají, ví, že by to pro mě byl nejlepší dárek (a taky u toho nemusíte nijak důkladně uvažovat nad tím, co bych si chtěla přečíst, protože já si chci přečíst všechno), ale překvapení - ani jedna knížka.
Potom mě zachránila kamarádka Anička (se kterou jsem právě teď na dovolené v Luhačovicích), která se mě zeptala, co bych si přála k narozeninám. Hned jako první mě napadlo právě Everything, everything. Hlavně kvůli tomu, že jsem se nedlouho předtím právě domlouvala s Annou, že na to půjdeme do kina.
No a když jsme nasedly do vlaku, směr Luhačovice, konečně jsem Everything, everything držela v rukou. Hned jsem začala číst, a kdybych nebyla nucena k té hrozné aktivitě, která se nazývá společenská konverzace, mohla jsem mít dočteno, ještě než jsme dorazily na místo. Vzhledem k tomu, že - cesta z Prahy do Luhačovic trvá 4 a půl hodiny, Everything, everything má 290 stránek, velikost písmen je lvl. slon, a některé kapitoly jsou asi na čtvrtinu stránky - rozhodně by pro mě nebyl problém to stihnout.
No ale co, dočetla jsem to večer.
Moje první reakce: *tisknu si knihu k sobě. *říkám Aničce - ,,Bylo to krásný. A smutný." *brečím. *píšu Anně. *víc brečím.
Jak jsem o sobě nedávno sama poznamenala - ,,Jsem ten nejcitlivější člověk, co znám..."
A myslím že následující screenshoty mluví za vše...