Skončila jsem v 6 ráno, ve chvíli, kdy už se mi únavou opět úplně zavíraly oči, a spala jsem až do brzkého odpoledne. Za chvilku si půjdu hodit dalšího šlofíka, jen co tohle dopíšu.
A teď už k samotné knížce. Jak jsem psala v minulém článku (http://ellieknihomolka.blogspot.cz/2017/06/nocnimyslenky.html?m=0), je velice krásná a inspirativní.
Nacházíme se v poněkud neobvyklém prostředí malé vesničky Zaječín, ve které se ovšem narodilo deset z nejznámějších finských spisovatelů. A těmi jsou Laura Sněžná (autorka světoznámých dětských knížek ze série Potvůrkov) a děti (no, dříve to bývaly děti, během děje knížky jsou už dospělí) z jejího literárního spolku, které Laura sama vychovala tak, že se z nich stali úžasní spisovatelé. Našla je se spoluprácí ředitele místní školy, který jí odevzdával slohové práce dětí, u kterých se projevil jistý spisovatelský talent.
Ella Milanová (hlavní postava), učitelka, která se ve městě taktéž narodila, mi byla sympatická už od strany 12.
"Četla víc, než bylo zdrávo, stovky knížek za rok. Některé knihy přečetla dvakrát i vícekrát, než je odnesla vrátit.Už tehdy zastávala názor, že knížky jsou nejlepší, až když je člověk čte podruhé či potřetí."
Okamžitě jsem si zamilovala většinu z dalších hlavních postav, například spisovatele a člena literárního spolku Martina Zimotu.
"Martin Zimota nepatřil ke gurmánům a vybraným jazýčkům. Neměl rád čínskou kuchyni a nerad poslouchal řeči o té francouzské. Hnusily se mu ústřice, kaviár a komplikovaně připravené rybí pokrmy. Nikdy nepil k jídlu víno. Chtěl jíst jednoduché a prosté potraviny: čokoládu, zákusky, karbanátky, hranolky, makarony, čokoládový puding a salámy."
"Alkohol člověka přiměl přemýšlet o poznání chmurněji a hlouběji, byť nabízel také krátké chvilky zdánlivé úlevy. Spásu přinášelo jídlo."
Laura Sněžná, velice komplikovaná a tajemstvím opředená vedoucí spolku, mi přímo přirostla k srdci a nemohla jsem se dočkat, jaký osud ji potká na konci knížky. Celý příběh se totiž odvíjí od jedné podivné události. Ella otiskne svojí povídku do místních novin, načež se jí ozve ředitel základní školy, aby jí oznámil, že Lauru Sněžnou její povídka zaujala a nabídla jí čestné 10. místo ve spolku. Poté, co Ella přijme, Laura uspořádá ve svém domě večírek na její počest. Ale během večírku do domu vtrhne sněhová vánice (není to žádná metafora, odehrává se to v zimě a opravdu se otevřou okna a dovnitř vletí spousta sněhu), vyvolá zmatek a paniku, a ve chvíli kdy to přestane, lidé v domě zjistí, že Laura zmizela.
Tohle se samozřejmě stane hned na začátku a vy musíte čekat až do konce knížky, než zjistíte (nebo nezjistíte), co se stalo.
"Viděla v nás něco výjimečného. Ale jednou se vyjádřila zhruba ve smyslu, že děti - tedy kromě nás - jsou podle ní protivně hlučná, hloupá a bezduchá stvoření, ze kterých ji bolívá hlava."
Pochopitelně se celý příběh točí kolem knížek. Do Zaječínské knihovny byla jednou přinesena knížka ,přenašeč', infikovaná ,knižním morem', vlivem kterého se v nakažených knížkách přeskupují písmenka. V pozdějších stádiích nákazy se mění celé odstavce a nakonec se z původního příběhu stane úplně jiný. Nikdo neví, proč se to děje, ale spisovatelka Ingrid Kočičková je odhodlaná sprovodit mor z povrchu knižního, takže nakažené knihy pálí. Ingrid Kočičková je další z řady velice sympatických postav.
",,Tohle je ten pravý život," říkával manžel, když spolu seděli obklopeni dětmi. Jednou Ingrid odpověděla: ,,Ty nečteš knihy." Svá slova mínila jako výčitku, krajní urážku. Pokusila se ho zesměšnit."
Jak jste si už asi všimli, jména byla přeložena do češtiny. Je to trochu zvláštní, ale přiznávám, že je takhle jednodušší si je zapamatovat a působí to na mě vcelku dobrým dojmem.
Dalšími prvky, jimiž mě knížka naprosto okouzlila, je například používání finské mytologie, nadpřirozené prvky ve zdánlivě normálním světě, velice detailní popisy třeba i jedné konkrétní vteřiny a hlavně: nahlédnutí do světa spisovatelů. V tomto ohledu mě knížka zbavila všech iluzí. Nevím, jestli to tak je i ve skutečném spisovatelském životě, ale zde panuje mezi autory bestsellerů nesnášenlivost a nevraživost; přestože se znají od útlého dětství, ani se nepozdraví, když se někde náhodou potkají. Vypadají úplně posedlí jednou věcí, a tou je najít materiál pro své knížky, ať už je to vzhled nějaké postavy, nebo děj nějaké neobvyklé situace. A využívají vše, co se kolem nich děje, nevkročí do kavárny bez poznámkového bloku, do kterého si potom za nenápadného obhlížení okolních stolků vše zapisují.
Na závěr, příběh mě totálně pohltil, už na první stránce mě to vtáhlo do děje a nepustilo až do úplného konce. Dávám 10/10 a doporučení, abyste Literární spolek Laury Sněžné nečetli v noci, pokud máte strach z temných přízraků plížících se po ztemnělé zimní zahradě.
Žádné komentáře:
Okomentovat