Eragon... Konečně!

Jak jsem si stěžovala už pár měsíců zpátky, jsem prostě tak rozmazlená, že nedokážu číst knižní sérii, u které chybí první díl. Na mou obhajobu, neřekla bych že většina lidí v tomto ohledu taky není rozmazlená a ráda si nedopřává ten luxus v podobě prvního dílu. Takže knížky Eldest, Brisingr a Inheritance, ze Série Odkaz dračích jezdců, se mi smutně válely na poličce několik měsíců, čekajíce na svého osamělého druha na cestě - Eragona.
Ale blížily se Vánoce. Období klidu a mír... Ehm, teda období nakupování knížek. Samozřejmě pro mě (a když jsem zrovna měla slabou chvilku, tak výjimečně i pro někoho jiného). To, co nejvíc miluju na Vánocích, je běhání po NeoLuxoru a Knihách Dobrovský. A to běhání myslím doslova. Pokaždé, když jsem v nějakém knihkupectví, je to jako by se mě zmocnilo něco, co mě táhne napříč uličkami plnými knížek. Jako bych neovládala svoje vlastní tělo. Táhne mě to ke knížkám, které si chci přečíst už celou věčnost, nebo které jsem právě objevila. Probíhám od oddělení YA (v některých nejmenovaných knihkupectvích potupně nazvanému "dětská literatura") k cizojazyčné literatuře, potom k thrillerům, stojanům s novinkami, a výjimečně k cestopisům (to vždy kvůli Princi Ládíkovi).
Většinou mi tohle trpí jenom moje nejlepší kamarádka, se kterou už máme takovou tradici, že pokaždé když se vidíme, jdeme si obhlédnout všechny ty knížky, které už jsme viděly stokrát, a stejně jsme si je nikdy nekoupily, přestože pokaždé říkáme, že příště, příště už si je opravdu koupíme.
A teď jsem našla někoho dalšího, kdo je schopný vidět mě při mých šílených stavech v knihkupectví a neutéct. Kdo mě nechá mluvit o knížkách až moc dlouho na to, aby to bylo normální. Kdo si pamatuje moje oblíbené knížky. Kdo si ze mě nedělá srandu, když řeknu, že jsem u nějaké knížky brečela několik hodin v kuse. Je moc brzy veřejně ho nazvat mou drahou polovičkou a spřízněnou duší, když se známe 3 měsíce? Určitě ne. Takže v mém blogu se (podobně jako v mém "skutečném životě") nyní objevuje nová postava. Představuji vám svou spřízněnou duši, drahou polovičku, lásku mého života... Atd. Asi si říkáte, proč to sem proboha cpu, když má můj blog být o knížkách, a přitom tady jenom předvádím svoje pubertální výlevy. Ale tyhle moje pubertální výlevy způsobené přebytkem hormonů nakonec s knížkami souvisejí. Konkrétně s Eragonem.
Protože je těžké uhodnout, jakou knížku jako dárek od své drahé polovičky dostanete (v tom případě, že víte, že to bude knížka), když v knihkupectví lítáte jako splašení za nadšeného křiku na všechny knížky okolo (,,Tuhle potřebuju! Tuhle taky! Panebože, po týhle toužím už celou věčnost! Tu musím mít! Podívej se na tu krásnou obálku!"), jste na Štědrý den přirozeně zvědaví a natěšení, jaká z těch všech knížek to asi bude. Říkáte si: Tak co, může to být třeba další díl Harryho? Nebo Z kostí a inkoustu? Nebo Milk and honey? Nebo konečně ten Eragon?
Poslední možnost byla správně, jak už se dalo uhodnout z názvu článku, a z toho že o Eragonovi tady píšu v podstatě celou dobu. Na to by jeden fakt nepřišel. Samozřejmě dostat knížku, kterou si už hodně dlouho přejete, s sebou nese i určitá rizika. Třeba když si předáváte dárky na hradbách Vyšehradu a musíte si dávat bacha abyste nekřičeli nadšením tak, že by to bylo slyšet až na Zbraslav. Ale povedlo se mi to. S trochou úsilí. Je pro mě těžké neprojevovat přílišné nadšení. A samozřejmě že jsem byla šíleně nadšená, protože dostat Eragona pro mě znamenalo dostat v podstatě celou sérii Odkaz dračích jezdců. Vzpomínáte si na tu mojí rozmazlenost? Bez prvního dílu to prostě nejde. Viděla jsem film, ale ten kdyby nic jiného, by mě od celé série odradil. Mluvila jsem s několika lidmi a všichni mi řekli, že film se s knížkou nedá vůbec porovnávat, tak jsem si řekla, že tomu dám ještě šanci.
Po tom všem utrpení byste asi čekali, že se na Eragona hned vrhnu, ale ne, nešlo to. Zrovna jsem měla rozečtenou Říši bouří (ze které jsem mimochodem ještě teď naprosto unešená), doma na mě čekal Harry Potter a Ohnivý pohár, měla jsem zálusk na nejnovějšího Ziburu a to všechno jsem nutně musela přečíst před Eragonem. Teď mi zbývá posledních 100 stránek Harryho Pottera a jdu na to. Všechny 4 knížky série, tedy Eragon (477 str.), Eldest (642 str.), Brisingr (644 str.) a Inheritance (658 str.) mají dohromady 2 421 stránek. Moje představa ráje. A nejmíň měsíc vůbec nevylezu z domu, abych mohla v klidu číst.
Takhle to vypadá, když jsou vašimi jedinými kamarády knížky.