Už se nám to zase blíží. Uzávěrka ve školních novinách. A co dělá Eliška? Zase to odkládá na poslední chvíli a místo psaní článku do novin prokrastinuje psaním článku na blog.
Tentokrát jsem byla dokonce i moc líná na to, abych si vybrala nějaké téma, o kterém nic nevím. Řekla jsem si, že ta nabídka volných témat je příliš úzká a nevyhovuje mi, že nemůžu psát o čem bych chtěla. Jak se říká v arcašsku: Lokh lyava! (volně přeloženo: všechno bude v pořádku!) Ano, zase dělám chytrou, ale abyste mě za to hned neodsoudili, toto moudro jsem nalezla v zatím poslední knížce Ladislava Zibury - Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii. Nutno podotknout, že kvalita knížek Prince Ládíka s postupem času mírně klesá (asi tak podobně jako kvalita tohohle blogu). Nechci kritizovat, je možné, že knížku, ve které je ,vtip o morčátku', už nikdy nic nepřekoná. Nebo ta nová knížka prostě už není tak vtipná. Každopádně mě dokázala nahlas rozesmát v metru, což se cení. A následně jsem z toho samého metra zapomněla vystoupit, takže mě na konečnou stanici musel laskavě upozornit revizor. Decentně jsem se do toho začetla. Přestože chybí obvyklý Ládíkův humor, který je kromě jeho knížek možné nalézt i na instagramu a facebooku, Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii se neuvěřitelně dobře čte. A vážně už si musím přečíst 40 dní pěšky do Jeruzaléma.
Fajn, ale našla by se jedna věc, kterou bych Ziburovým knihám vytkla. Ty šíleně dlouhé názvy. Zkuste se s někým bavit a jen tak mezi řečí zmínit jednu z jeho knížek. Mluvím z vlastní zkušenosti, moje máma si teď myslí, že mám v plánu dojít pěšky do Jeruzaléma za 40 dní...
Ale to už zase odbíhám od školních novin. Dokonce i v případě, že nepíšu do nich, ale o nich. Neuvěřitelné. Abych to shrnula, uzávěrka je 15. ledna o půlnoci. Dneska je 14. ledna 0:05 hodin a já musím s hrdostí oznámit, že jsem před několika hodinami úspěšně odeslala svůj článek na email šéfredaktorky. Pokud ho chcete vidět, stačí se podívat na můj blog na článek Školní noviny. Ano, udělala jsem takovou ohavnou věc, že jsem zkopírovala svůj starý článek o psaní do prvního vydání školních novin. A poslala jsem ho do dalšího vydání. Doufám že mě nechají v redakci. Myslím že ve třetím vydání Karlínských listů se objeví článek s názvem Školní noviny II. Ale pššššš, to je velký tajemství. A hlavně to neříkejte naší šéfredaktorce.
Tento menší podvod byl původně jenom záložní plán. Chtěla jsem napsat něco jiného, ale nějak to nevyšlo. Bylo to samozřejmě způsobeno velkou časovou krizí, pak taky tvůrčí krizí a aby toho nebylo málo, ještě osobnostní krizí. A moje výmluvy jsou čím dál tím víc originální.
Ale email byl odeslán, problém vyřešen, a vy nezapomeňte: Lokh lyava!
Žádné komentáře:
Okomentovat