#rannímyšlenky

Ano, myslím to vážně. Doopravdy ráno přemýšlím (občas). Dneska jsem se docela zamyslela v metru. Takhle nějak to vypadalo:
Myslím že cesty metrem/autobusem/tramvají bych bez knížek nevydržela. Jenom cesta do školy metrem mi zabere 24 minut, kdybych měla celou dobu jenom čumět do blba jako ostatní, hráblo by mi z toho. Takže když mě udivíte v metru, jsou čtyři možnosti.
1) Mám knížku a sluchátka. Ideální. Můžu si číst a sluchátka redukují okolní hluk. Navíc nemusím vnímat lidi okolo sebe.
2) Mám knížku. Pravděpodobně se mi vybil mobil, takže si jenom čtu. Svoje okolí víceméně úspěšně ignoruji.
3) Mám sluchátka. Nejspíš jsem zapomněla/dočetla knížku. Ještě se to dá přežít.
4)Nemám knížku ani sluchátka. Asi si právě v tu chvíli nadávám jak jsem blbá, že jsem bez knížky i bez sluchátek najednou.
Když nastane čtvrtá situace (hrůza pomyslet), snažím se nebýt jako ostatní typičtí češi a celou dobu jízdy nezírat kolem sebe po mých spolucestujících a neodsuzovat je pouhým pohledem. Často se mi totiž stává, že na mě lidi na mě koukají (v případě že nemám knížku a všimnu si toho). Tenhle článek jsem psala právě ráno v metru (no jo, hledám inspiraci všude kolem sebe); cituji: Zrovna teď tohle píšu do poznámkového bloku (a jako většina ostatních věcí mě i psaní do bloku přestane bavit - viz článek Jsem zpátky) a pokaždé když se zvednu od psaní, nejméně 10 lidí na mě upírá upřený pohled. To je tak zábavný sledovat jak píšu? Lidi, proč radši nesledujete toho chlapa, co je vysokej přes dva metry a musí se sklánět, aby se nepraštil do stropu vagonu? Mám úplnou chuť to zakřičet nahlas, ale to bych tomu týpkovi neudělala. Už takhle to má asi v životě těžký... I když... Dosáhne i na ty nejvyšší regály v knihkupectví, takže ta výška má určitě i svoje výhody.
Ale to už jsem trochu odbočila. Když zrovna nemám knížku a mám sluchátka (opravdu zajímavý pohled, pořád ty samé kabely, rozhodně doporučuji), snažím se nevnímat, že okolo mě jsou další lidé. Narozdíl od těch dalších lidí.
A když nemám knížku ani sluchátka (kromě toho že nadávám sama sobě), doopravdy se dívám po ostatních. Ano, to zírání způsobuje nuda.
Spousta lidí si v metru čte. Asi chtějí zabránit nudě a tím i čumění po ostatních. Když už totiž nemají knížku, čtou si noviny. Mně osobně deník Metro nepřipadá nijak zvlášť zajímavý, ale když nic jiného nemám, může se hodit (minimálně na dělání si srandy z Brňáků: Největší ironie? Deník Metro v Brně. *následuje výbuch smíchu Pražáků a výbuch vzteky Brňáků - mimochodem se omlouvám všem lidem z Brna, které by toto eventuálně mohlo urazit).
Zde citace končí. V tu chvíli jsem musela vystoupit z metra a utéct od podezřívavých pohledů lidí co seděli kolem mě. Naštěstí.