Smutné knížky

Jak jsem slibovala v minulém článku, tady je vysvětlení, proč pořád čtu tak smutné knížky. Sama si tím nejsem úplně stoprocentně jistá, takže se pojďme podívat na několik teorií.
Teorie č.1 - Jsem masochista. Tahle možnost se objevila už při psaní minulého článku. Protože je to opravdu možné. Vím, jak mě smutné knížky ničí, vím, které knížky jsou smutné, a přesto je čtu. Asi trpím nějakou psychickou poruchou. A tady se nám nabízí právě masochismus. Ale není to úplně ideální řešení, takže se jdeme posunout dál.
Teorie č.2 - Když čtu, jak lidé v těchto příbězích trpí, cítím se líp. Ošklivá možnost. Stejně ošklivá jako moje skrz naskrz prohnilá duše? Možná. Všichni máme nějaká období, kdy je nám mizerně. Proč si tedy nepřečíst knížku, kde je hlavním i vedlejším postavám daleko hůř? Necítím(e) se po přečtení líp? Protože by o mně tato teorie mohla vypovídat že jsem zlá, sobecká a absolutně bez empatie, přikláním se nejraději k číslu 3.
Teorie č.3 Tyhle knížky mě donutí něco cítit. A od toho knihy jsou, ne? Vysvětlím: Představte si například romantickou knížku s takovou jednodušší zápletkou. Samozřejmě s happyendem. Dočtete a říkáte si: To bylo hezké. A na knížku brzy zapomenete, protože je to jen jedna z dalšího milionu romantických knížek s jednoduchou zápletkou a happyendem. Když si vezmete smutnou knížku, zápletka může být i jednoduchá, happyend nakonec taky. Důležité je, že lidé tam jsou po většinu času z nějakého důvodu nešťastní. Možná vám to připomene něco z vašeho života. A z toho jste nešťastní i vy. Brečíte. Čtete si tu knížku znova. Uvažujete nad ní. Bravo. Ta knížka vás donutila cítit nějaké emoce, v tomto případě tedy nejspíš smutek, možná i vztek. Smutné knížky na vás často zapůsobí mnohem silněji, než ty veselé, romantické, se šťastným koncem. A zapamatujete si je. Určitě si vzpomenete lépe na knížku, která vás rozbrečela, než na tu, kterou jste si pouze přečetli a nic to s vámi neudělalo. Nijak vás to neovlivnilo.
Seznam mých nejoblíbenějších knížek se sestává z knížek, u kterých jsem nejvíc brečela.
Všechny malé zázraky
Léto na druhý pokus
Zlodějka knih
Tisíc polibků
A takhle bych mohla pokračovat dál. U těchto knížek jsem nešťastná, u veselých knížek nejsem šťastná. Nutí mě cítit emoce. Takže proto si myslím, že v mém případě je správná teorie č.3 (a taky proto že se mi nelíbí představa že jsem masochistka nebo mrcha). Proč čtete smutné knížky vy? Napište do komentářů.