Už zítra se jde na Humbook!
Ano, moje první myšlenka dne. A to už něco znamená, protože moje první myšlenka bývá: ,,Kafe!"
Vážně, ráno jsem schopná bez velké dávky kofeinu umřít. Což pro mě není dobré, vzhledem k tomu, že vstávám přibližně 5 minut před odchodem do školy (mimochodem, mít začátek vyučování v 7:45 je vražda).
Takže zítra, konečně. O Humbooku jsem se dozvěděla někdy začátkem tohoto roku, potom v květnu jsem poznala Annu, mojí knihomolskou kamarádku/teď už i spolužačku, která mi řekla že na Humbook půjde taky. Byla jsem samozřejmě šíleně nadšená a začalo období ,Hrozně chci aby už bylo desátého října'.
Koncem srpna odstartoval prodej lístků, a období ,,Sakra, určitě si je nestihnu koupit včas a na Humbook nepůjdu," což se nakonec naštěstí nestalo (no jo, to by jeden neřekl).
Ale málem. Jak už jsem několikrát zmiňovala, jsem člověk prakticky většinu času bez peněz, a navíc bez platební karty. Co to pro mě znamenalo:
1. Doufání v zázrak v podobě opožděného dárku k narozeninám (které byly 6 dnů před začátkem prodeje lístků)
2. Zoufalé shánění peněz (divím se že jsem neusoudila, že se obejdu bez tak nepotřebného orgánu, jako jsou ledviny, a nenabídla jsem je na prodej (abyste rozuměli, já na ten Humbook opravdu chtěla)
3. Když nevyšel bod 1, zkoumání jestli nejsou nějaké soutěže o lístky
4. ,,Mami, víš jak moc tě mám ráda?"
6.10.
Pokus č. 4 nakonec opravdu vyšel. Dostala jsem lístek jako předčasný dárek k svátku (který jsem měla včera). Vypadalo to přibližně tak, že jsem každý den kontrolovala, kolik VIP lístků ještě zbývá, a každý den jsem prosila mojí drahou maminku, ať už ten lístek koupí, protože ,,Už je tam jenom 31 lístků, to bude za chvíli vyprodaný!" Jeden den jsem se dívala na stránky, a zděsila jsem se: posledních 5 lístků!
V panice jsem mamince volala, samozřejmě mi to nebrala, takže jsem to zkoušela ještě asi desetkrát. Můj neúspěch byl následován pobíháním po bytě a vymýšlením krizových plánů. A když potom maminka dorazila domů, vyhrkla jsem na ní, že ten lístek opravdu musí koupit. Úplně v klidu vzala do ruky tašku a naprosto suverénně z ní vytáhla vytištěný lístek na Humbook. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mám úlevou brečet nebo se smát.
Později večer: poslední kontrola počtu lístků na stránkách a - hele! Ty VIP už jsou pryč!
Takže jsem úplně netypicky měla opravdu štěstí.
Humbook
Dáme si s kamarádkami sraz na Hlaváku, jedeme na Lihovar, dorazíme k MeetFactory - fronta. Po půl hodině čekání se dostaneme dovnitř, chceme si dát věci do šatny - fronta. Jdeme si ke stánku koupit knížky - fronta. V podstatě celý náš den se skládal ze stání v různých frontách. Stálo to za to? Rozhodně.
A znáte ten vtip o morčátku?
,,Včera jsme pohřbili morčátko."
,,Jéžiš, to je mi líto. A kdy umřelo?"
,,Myslím, že někdy dneska nad ránem."
Pobavilo? Tak to jsou knížky Ladislava Zibury přesně pro vás. Přiznávám, před Humbookem jsem o ,Princi Ládíkovi' (jak si nechává říkat) v životě neslyšela, ale taky nemůžu znát všechny autory na světě (ani tady u nás). Asi týden před Humbookem jsem si ho našla na facebooku a instagramu, a u jeho příspěvků jsem se tak smála, až mi tekly slzy. Řekla jsem si, že jestli je takhle vtipný na internetu, jeho knížky budou dokonalé. Když jsme tedy dorazily na Humbook, všechny čtyři jsme si koupily knížku od něj. Já jsem se rozhodla pro Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Ráda bych to udělala stejně, jako v článku o Literárním spolku Laury Sněžné, a vypsala sem vtipné pasáže, ale to bych musela přepsat celou knížku, takže vám jenom můžu z celého srdce doporučit, abyste si ji přečetli sami. Já sama mám určitě v plánu pořídit si i 40 dní pěšky do Jeruzaléma, a, až na konci listopadu vyjde, Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.
Samozřejmě jsme na Humbooku dorazily i na jeho přednášku. Málem jsme tam smíchy padaly ze židlí. A mám od něj podepsanou knížku (ne z oficiální autogramiády jako normální lidé, ale zastihla jsem ho když odcházel z toalety, zeptala jsem se ho, jestli se mi podepíše, a on kupodivu souhlasil. Originální, ne?).
Žádné komentáře:
Okomentovat