Nejdřív se dozvídáme, že vloni vyšlo celé jedno číslo. Další informace: tento rok se pokusíme vydat tři čísla.
Další informace, asi o měsíc později (poté, co jsem týden chyběla a jednu schůzku vynechala): ,,No, všichni byste už měli mít vybrané téma (Cože?! O žádným tématu jsem doteď neslyšela!). A za dva týdnu bude uzávěrka, takže do té doby byste mi všichni měli poslat článek na formát A4 (no to už nemyslíte vážně)."
Naštěstí byla založena skupina na facebooku, kam jsme se všichni přidali a já si konečně mohla vybrat téma. Když jsem se k tomu dostala, samozřejmě bylo to nejlepší už rozebrané, takže jsem si vzala jediné téma, u kterého jsem z názvu pochopila, o co jde -olympiáda. Říkala jsem si: ,,Olympiáda? Easy, to zvládnu i z hlavy." Pak mi došlo, že asi nemyslí tu letní olympiádu 2016, ale spíš tu zimní 2018. ,,A sakra." Další uvažování: ,,Tak, copak vím o zimní olympiádě 2018?" (*Teď si představte tu scénu ze Simpsonových, jak Homerovi v hlavě hraje opička na činely - a takhle nějak to vypadalo u mě.)
,,Noo... Není to náhodou v Severní Koreji? Vždyť nějaký sportovci protestovali proti tomu, aby se tam konala, ne?"
Jdu na internet, vyhledávám, a najednou mám chuť jít se oběsit na šňůře od zeměpisné mapy. ,,Pchjongčchang, Jižní Korea. Tak o tom se nesmí nikdo dozvědět, že jsem si to popletla (jo, a o pár dní později to opravdu píšu na blog)."
Mimochodem, uzávěrka byla v úterý 24.10. (dneska) a já, chronický nestíhač a lenoch, co si všechno odkládá na poslední chvíli, jsem začala psát 21.10.
V tu chvíli jsem byla u táty, který nemá doma wifi, tak jsem si říkala, že on mi určitě poradí a vychrlí na mě tolik informací, že to tam ani nebudu moct všechno dát. Omyl. Ptala jsem se ho, co ví o nadcházející olympiádě, on zavrtěl hlavou, odpověděl mi, že ví jenom to, že bude v Jižní Koreji (,,Jo, to už vím teď taky.") a zeptal se mě, proč se nepodívám na internet. Díky za pomoc, tati.
Takže neděle. Když jsem se vracela od táty, musela jsem doma uklízet (což zabralo hodně času), spát (což zabralo ještě víc času), ale světe div se, nakonec jsem se dostala i k tomu článku. Sice jsem po chvíli tak nějak odběhla na Youtube (někdo možná viděl na mých instastories), ale základ už tam byl. Takže to dopadlo jako vždycky - uzávěrka v úterý, do té doby musíme ty články poslat; já ještě ve 23:50 přepisuju poslední větu a posílám emailem do mámina notebooku (protože ve svém pořád ještě nemám Word, takže píšu do poznámek), a těsně před půlnocí konečně posílám své veledílo šéfredaktorce. (Jestli jste teď čekali, že napíšu něco jako že jsem to poslala na špatnou adresu, nebo tak něco, musím vás zklamat - i když přiznávám, že jsem sama očekávala něco podobného.)
Taky jsem se (sama a dobrovolně) rozhodla, že budu u ostatních článků pomáhat s korekturou (proč se proboha sama a dobrovolně takhle trestám??), takže mi držte palce.
A myslím, že u dalších dvou vydání budu mít stejné problémy... Které si, jako vždy, způsobuju jenom a pouze svou vlastní leností a neschopností.
O 10 minut později
Miluju reakci mojí kamarádky. Napíšu jí, že vyšel nový článek. O dvě minuty později:
To je výborný
Chci jí poděkovat. O pár vteřin později další zpráva:
Prej Severní Korea
Píšu jí, že já a zeměpis vážně nejsme dobrý kámoši. Odpověď:
A jako hlavní sport jízda na Kim Čong Unovi
ㅋㅋ*Tady už padám smíchy na zem...
Sakra, já už úplně nadšená, že mi někdo píše komentář, a pak jenom: Aha, to jsi jen ty
OdpovědětVymazat