Beru zpátky to, co jsem napsala o knížce Psí poslání. Tohle je ta nejsmutnější knížka, jakou jsem kdy četla.Příběh vypráví o sedmnáctileté Taylor, která se dozví, že její táta má rakovinu ve čtvrtém stádiu a zbývají mu asi tři měsíce života. Svoje poslední léto chce prožít se svou rodinou v domku u jezera, kam nejeli už 5 let, a Taylor má důvod, proč se tam nechce vrátit. Jaký důvod to je, se dozvídáme ve flashbacích. Každopádně, kvůli tátovi se do domku u jezera vrátí, aby s ním strávila jeho poslední léto, a aby tam čelila své minulosti.
Skoro celou dobu jsem probrečela, to, jak autorka popisuje průběh nemoci, jak to rodina prožívá, jak jsou všichni nešťastní a bezmocní, mě úplně zdeptalo. Vážně, jestli si budu dál kupovat knížky, kde někdo umírá, budu si k nim rovnou objednávat antidepresiva.
Taky jsem zjistila, že když čtu knížku, u které brečím, není dobrý nápad sednout si a mít tu knížku na klíně. Posledních 30 stránek mám úplně promáčených.
Jinak si knížku určitě přečtěte. Já jsem se rozhodla si jí koupit po přečtení velmi pochvalné recenze na facebookové stránce cooboo (ano, nakladatelství je opět cooboo), díky které jsem dopředu věděla, o co jde a co se stane na konci, ale nečekala jsem, že mě to až tak dostane. Pro mě je na knížce nejhorší ten pocit po přečtení, uvědomění, že se něco takového může stát i vám, kdykoliv může někdo z vaší rodiny onemocnět nebo zemřít. A vám to převrátí celý svět naruby.
Žádné komentáře:
Okomentovat