Psí poslání

Jsem sebevrah. Jinak bych si opravdu nekoupila tuhle knížku po tom, co jsem viděla film.
Kniha začíná narozením malého štěněte, které později dostane jméno Tobby. Tobby žije se svojí matkou a sourozenci na ulici, kde se učí přežívat. Potom ho najdou lidé a odvezou ho na dvůr, kde je spousta dalších psů. A Tobby tu odteď žije. Dokud ho ovšem nevezmou k doktorovi, který ho uspí.
Tobby se už neprobudí.
Dokud se znovu nenarodí jako malé štěně.
Tentokrát se štěně díky několika shodám okolností dostane do rodiny, ve které žije malý chlapec jménem Ethan. Štěně dostane jméno Bailey. Ethan i Bailey vyrůstají spolu a nehnou se od sebe na krok.
Jejich štěstí ale samozřejmě netrvá věčně.
Na film jsem šla do kina, což byla velká chyba, protože jsem skoro celou dobu probrečela. Bylo ale vtipné, když jsem za sebou slyšela smrkání a popotahování a věděla jsem, že nejsem jediná hysterka v sále. Vážně, byl to nejsmutnější a zároveň nejdojemnější film, jaký jsem kdy viděla. To samé platí pro knížku. Rozhodla jsem si jí přečíst, abych věděla, jestli je taky tak smutná, a jak moc se liší od filmu. Přečetla jsem jí během jednoho dne a ano, zase jsem celou dobu brečela.
Jinak se knížka od filmu liší opravdu hodně. V knížce je spousta scén, které nebyly ve filmu, a naopak. Ale nic to nemění na tom, jak jsou knížka i film neuvěřitelně smutné.
Ale knížka je jinak moc hezká, rozhodně stojí za přečtení. Připomíná nám, že láska nikdy neumírá, skuteční přátelé nás nikdy neopouští a každé stvoření má na světě svoje nezaměnitelné poslání.